Kdo vlastně jsem?

Je mi 22. let, jsem z Ostravy, momentálně v Praze. Plánuji se po všech těch depkách, co se mi teď dějí vrátit? Možná.
Utekla jsem do Prahy od mého starého života. V Ostravě jsem nenašla sebelásku a řešila to věčnym opijením se na akcích, flirtováním se spousty kluky, sem tam nezávazným sexem (ukamenujte mě a u toho si dejte ruku na srdce, kdo to někdy neudělal? Všihni jsme občas měli sex "jen tak"), sem tam nějakým experimentem s drogami (ne nikdy jsem nebrala drogy soustavně a nikdy bych je už nevzala. Po jedné noci jsem skončila na 4 dny v nemocnici na předávkování).
Byla jsem hloupá a nevážila si sebe samé. Byly dny, kdy jsem se topila neskuečně moc v depresích a doma nenacházela zastaní ani pomoc.
S Prahou se situace zlepšila a ja začala cítit lásku k sobě a vnímat lásku, která byla všude kolem mě, situace v rodině byla taky lepší aspoň o 100%. Začala jsem věřit v to, že JEN LÁSKA ZACHRÁNÍ SVĚT. Byla jsem opravdu štastná. Čtvrteční a dnešní den vše změnil a já jsem opět tam, kde kdysi. Nevím, kdo jsem a nesnáším sebe. Nesnažím život, který žiju a nevím jestli ještě věřím v to, že ta láska ten svět opravdu může zachránit. Svět je hrozně zvrácené místo a ja v tom zvráceném místě hledám to své.
Takže to jsem já, holka která hledá své místo a chce změnit sebe, jen je na to vše sama a to není správné. Možná mám v sobě stále moc démonů.. Nevím ale vím jistě, že takhle to dál nejde.