Zase je to tady
A je to tady. No jak už všichni víme (z mého insta), tak jsem přišla o práci díky mé hlouposti.. Zklamala jsem hodně pro mě důležitých lidí a především jsem nejvíc zklamala sebe. Nebylo to poprvé a proto mě to mrzí možná ještě víc. Věřila jsem sama sobě, že jsem se změnila a tímhle excesem jsem jen sama sobě dokázala, že to tak horké nebude. Čas člověk bohužel nevrátí, i když by si strasně moc přál ale ovšem, co za ránu přišlo teď? No to mě poser (pardón ale jinak o opravdu nejde říct).
Jsem mladá holka je mi 22, takže se často "zamilovávám" do aspoň 5ti kluků tydně ale před měsícem jsem poznala někoho, do koho jsem se nezakoukala jen tím, že se mi libíl na ulici jeho účes nebo proto, že ví jak na mě v posteli (ha ha ha vtipné). Bylo to proto, že jsem ho poznala úplně jinak. Přišlo mi přirozené s ním komunikovat snad o všem, přišlo mi že se známe už strašně dlouho a že se mezi námi začína vytvářet něco speciálního.
No co vám budu... v mé hlavě pohádka, která by se konečně mohla stát i mě.
Ale co nás nemá, můj hloupý exces (kerý mě kurva mrzí a bolí víc než dokažu říct a kolikrát to ještě říct musím?) zařídil u některých lidí vyloženě nenávist vůči mě a stalo se přesně to, co jsem čekala ovšem od osoby, co bych nikdy nečekala.
Moje rodina pro mne vždy dělala víc, než rodiny pro sebe dělají a za to jsem vděčná ale to co teď jeden člen rodiny udělal??
No zkratím to..
Moje pohádka, která se měla uskutečnit... se vypařila díky zprávě, ve které ani nevím, co přesně stálo.
Každopadně "můj princ" se rozhodl nám změnit všechny plány a já tu nejsem od toho stát mu v cestě, kdyby se mě aspoň zeptal, tak jsem schopná mu říct celou pravdu ale co z toho, když někdo radši čte názory jiných a nezeptá se přímo? Asi nic.
Takže jsem přišla o milovanou práci a o "prince", ke kterému jsem konečně cítila víc než jen takovou lásku, kterou cítím k novým věcem ( a většině těch kluků do kterých se "zamilovávám" 5x do týdne).
Víte, myslím že člověk má za své chyby platit ale myslím, že já za svou chybu zaplatila víc než málo už sebezklamáním. Tohle byla věc, která mě asi dostala dolů víc než bylo nutno. Lidé by měli přestat cítit potřebu ničit lidi, tím způsobem, že jim vezmou poslední věc nebo člověka, která mu dává aspoň malý kousek radosti.
No a je to venku i ty holky, které pusobí jako zlé, silné a odporné mrchy bez lítosti mají city a mají jich možná víc, než si myslíte. To že city a myšlenky neříkám nahlas, neznamená že je nemám. Naopak mám jích možná přebytek.
:)
Jsem mladá holka je mi 22, takže se často "zamilovávám" do aspoň 5ti kluků tydně ale před měsícem jsem poznala někoho, do koho jsem se nezakoukala jen tím, že se mi libíl na ulici jeho účes nebo proto, že ví jak na mě v posteli (ha ha ha vtipné). Bylo to proto, že jsem ho poznala úplně jinak. Přišlo mi přirozené s ním komunikovat snad o všem, přišlo mi že se známe už strašně dlouho a že se mezi námi začína vytvářet něco speciálního.
No co vám budu... v mé hlavě pohádka, která by se konečně mohla stát i mě.
Ale co nás nemá, můj hloupý exces (kerý mě kurva mrzí a bolí víc než dokažu říct a kolikrát to ještě říct musím?) zařídil u některých lidí vyloženě nenávist vůči mě a stalo se přesně to, co jsem čekala ovšem od osoby, co bych nikdy nečekala.
Moje rodina pro mne vždy dělala víc, než rodiny pro sebe dělají a za to jsem vděčná ale to co teď jeden člen rodiny udělal??
No zkratím to..
Moje pohádka, která se měla uskutečnit... se vypařila díky zprávě, ve které ani nevím, co přesně stálo.
Každopadně "můj princ" se rozhodl nám změnit všechny plány a já tu nejsem od toho stát mu v cestě, kdyby se mě aspoň zeptal, tak jsem schopná mu říct celou pravdu ale co z toho, když někdo radši čte názory jiných a nezeptá se přímo? Asi nic.
Takže jsem přišla o milovanou práci a o "prince", ke kterému jsem konečně cítila víc než jen takovou lásku, kterou cítím k novým věcem ( a většině těch kluků do kterých se "zamilovávám" 5x do týdne).
Víte, myslím že člověk má za své chyby platit ale myslím, že já za svou chybu zaplatila víc než málo už sebezklamáním. Tohle byla věc, která mě asi dostala dolů víc než bylo nutno. Lidé by měli přestat cítit potřebu ničit lidi, tím způsobem, že jim vezmou poslední věc nebo člověka, která mu dává aspoň malý kousek radosti.
No a je to venku i ty holky, které pusobí jako zlé, silné a odporné mrchy bez lítosti mají city a mají jich možná víc, než si myslíte. To že city a myšlenky neříkám nahlas, neznamená že je nemám. Naopak mám jích možná přebytek.
:)
Komentáře
Okomentovat