Já, já a my..

Co nás vlastně drží neustále nad vodou, když sami máme pocit, že se topíme? Možná sebeláska.
Často mám pocit, že se topím sama v sobě. Jsem hrozně ztracená sama v sobě... Čekám na něco, co asi nikdy nepříjde. Sním o životě, který nejspíš nikdy nezískám. Možná vlastní vinnou a možna cizí... a možná má na tom zásluhu obojí.
Říká se, že láska hory přenáší... Věříte tomu? Mi příjde poslední dobou, že láska je nějaký špatný vtip, jak ubližovat lidem nejhorším způsobem. Udělali jste někdy chybu během vztahu plného lásky, který jste tak dlouho hledali? A bylo Vám odpuštěno? Podle mě se chyby ve vztahu mají řešit a snahou OBOU patrneru se to něják snažit řešit. Jsem asi divná ale přece nemůžeme donekonečna své lásce vyčítat chybu a ponižovat jí aniž bychom se podívali sami na sebe a zauvažovali i nad sebou, co děláme špatně. Já nad sebou uvažuji často a většinou teda dopadnu tak, že aspoň 5 minut brečím, žejo. Je na lásku nějáký návod? Já mám totiž pocit, že jsem jí asi něják špatně pochopila a snažím se přijít na to, jak vlastně fungovat správně. Přijde mi, že jsem někde vevnitř porouchaná a mám strach, že ta vada je opravdu už tak velká, že snad nejde ani odstranit.
Láska je šmejd ale neumím si to bez ní představit. Jsem v tom až po uši. Takové to, když ten druhý spí a vy na něj koukáte a chce se Vám teď pro změnu plakat ale štěstím, koukáte a říkáte si jaké štěstí máte. Koukáte na něj a přemítáte si to úžasné, co jste prožili a kolik jste toho stihli. za 3 měsíce. Pak si ale uvědomíte zase to zlé a možná se Vám chce zase plakat ale už né štěstím.
Někdy se člověk snaží ze všech sil ale nemůže asi ani tak napravit chyby, které způsobil. Dělá takové ty maličkosti, které by člověkm měl vidět a ocenit, protože ty málé věci jsou přece To.. prostě TO pěkné a co dává smysl té lásce.
Jako člověk toho myslím nechci moc. Jen chci abych byla taky pochopená a milována, tak jak si zasloužím ( a vím, že si to zasloužím mnohem víc než někteří lidé, kteří jí mají).

Miluji tě.