Stalo se to, co bylo nevyhnutelné...
Rozchod, když máte dítě. Co si budem... je to pěkně na hovno. Někdy bych řekla, že samota mě ubijí víc než cokoliv jiného... Jasně nejsem sama mám kolem sebe mého syna, krasného a úžasného Oliverka, a taky rodinu.....aaaale je to něco jiného. Dnes to bude o lásce jako takové. O lásce muže a ženy. Stalo se vám někdy, že se věci ale absolutně nevyvinuly jak měly a vy jen sedíte, koukáte do zdi a říkáte si "Co se to do prdele stalo?" ? Já se tak cítila od soboty. Některé momenty v životě nás dokážou tolik překvapit, že vlastně ani nevíte jestli to náhodou není špatný sen. Bohužel, že jo, jasněže je to realita.
Každopádně od ukončení našeho vztahu to budou 2. měsíce a já stále přemýšlím jestli už je vlastně TEN čas jít dal, nějak se posunout, randit a spálit to, co bylo. Uvažuji, kdy je vlastně vůbec TEN čas? Je vlastně někdy TEN čas? Možná někdy až moc přemýšlím nad tím vším a nenechávám věci prostě plout. Každopádně láska jako taková asi nepřijde podle toho že já si řeknu " A jooo už jsem ready, živote chci lásku". Všechny mé vztahy jsem brala strašnou rychlostí a vždy to dopadlo katastrofálně, takže tentokráát až jednou potkám TOHO v TEN čas, tak si pěkně počkáš frajere. No zpět k tématu.
Zajímalo by mě jak by třeba 10 lidí definovalo lásku mezi mužem a ženou. Jsem si jistá, že všech 10 lidí by řeklo něco úplně jiného. A co je ta láska podle mě? ... Prakticky ani nevím, každopádně už jsem poznala že povrchní věci nemají s láskou nic moc společného. Určitý čas jsem vždy myslela, že s tím, s kým jsem je to vlastně láska jako trám, kdo z nás to tak nemá. Každopádně časem si člověk uvědomí, že se vlastně "zamiloval" jen do té povrchní krásy, to uvnitř jsem jako mladší řešila méně než to, co vidím očima. Čím víc, jak tak nějak "Stárnu" (Je mi 24. o nějakém stáři se bavit nebudu) si uvědomuji, že jsem byla 3/4 svého života fakt pitomá. Cituji Malého prince "To, co je v životě důležité je očím neviditelné" a ono to tak je. Uvědomuji si, že ta krása jednou pomine ale pokud s tím člověkem opravdu nějak souzníš, tak se to jen tak nezmění. Pro mě je láska (TEĎ AŽ) prostě nějaké souznění těch duší, souhra, když se 2 prostě doplňují a někdy prostě nemusí ani nic říkat. Když spolu vydrží i v tichu. Láska je podle mě, když se ti z něj podlamují kolena a ne proto jak vypadá ale proto jak se s ním cítíš, když se k tobě chová tak jakobys byla jediná žena na světě. Neříkám, že to povrchní nepatří vůbec do té lásky, jasně patří. Já osobně potřebuji aby se mi muž líbil i fyzicky ale už ten vzhled není úplně to, co jsem dávala do popředí. Je vůbec ještě nějáká taková láska v dnešní době? A je tohle vůbec láska? Nevím a asi se to ani nedozvím dokud tu pravou lásku opravdu nepotkám.
Každopádně od ukončení našeho vztahu to budou 2. měsíce a já stále přemýšlím jestli už je vlastně TEN čas jít dal, nějak se posunout, randit a spálit to, co bylo. Uvažuji, kdy je vlastně vůbec TEN čas? Je vlastně někdy TEN čas? Možná někdy až moc přemýšlím nad tím vším a nenechávám věci prostě plout. Každopádně láska jako taková asi nepřijde podle toho že já si řeknu " A jooo už jsem ready, živote chci lásku". Všechny mé vztahy jsem brala strašnou rychlostí a vždy to dopadlo katastrofálně, takže tentokráát až jednou potkám TOHO v TEN čas, tak si pěkně počkáš frajere. No zpět k tématu.
Zajímalo by mě jak by třeba 10 lidí definovalo lásku mezi mužem a ženou. Jsem si jistá, že všech 10 lidí by řeklo něco úplně jiného. A co je ta láska podle mě? ... Prakticky ani nevím, každopádně už jsem poznala že povrchní věci nemají s láskou nic moc společného. Určitý čas jsem vždy myslela, že s tím, s kým jsem je to vlastně láska jako trám, kdo z nás to tak nemá. Každopádně časem si člověk uvědomí, že se vlastně "zamiloval" jen do té povrchní krásy, to uvnitř jsem jako mladší řešila méně než to, co vidím očima. Čím víc, jak tak nějak "Stárnu" (Je mi 24. o nějakém stáři se bavit nebudu) si uvědomuji, že jsem byla 3/4 svého života fakt pitomá. Cituji Malého prince "To, co je v životě důležité je očím neviditelné" a ono to tak je. Uvědomuji si, že ta krása jednou pomine ale pokud s tím člověkem opravdu nějak souzníš, tak se to jen tak nezmění. Pro mě je láska (TEĎ AŽ) prostě nějaké souznění těch duší, souhra, když se 2 prostě doplňují a někdy prostě nemusí ani nic říkat. Když spolu vydrží i v tichu. Láska je podle mě, když se ti z něj podlamují kolena a ne proto jak vypadá ale proto jak se s ním cítíš, když se k tobě chová tak jakobys byla jediná žena na světě. Neříkám, že to povrchní nepatří vůbec do té lásky, jasně patří. Já osobně potřebuji aby se mi muž líbil i fyzicky ale už ten vzhled není úplně to, co jsem dávala do popředí. Je vůbec ještě nějáká taková láska v dnešní době? A je tohle vůbec láska? Nevím a asi se to ani nedozvím dokud tu pravou lásku opravdu nepotkám.
Jen už je asi opravdu TEN čas jít dopředu, ne hned urputně hledat lásku a strejdu pro mého syna, ale prostě jít dál. Zaměřit se na sebe a mého syna, zaměřit se opravdově na tu sebelásku a cítit jí a až ten život pozná, že dostatečně respektuji sama sebe, tak mi možná někoho pod ty nohy hodí ale prosím tě prašť s ním pořádně, protože já to snad nepoznám ani kdyby stál naproti mě s transparentem "TO JSEM JÁ". Popravdě si na to ale já sama chci opravdu počkat a být teď jen pro Oliverka a pro sebe samotnou prioritou.
Po dlouhé odmlce se hlasím s dalším zmateným článkem. Ale až si uklidím uvnitř sebe a zmatek ve mě se uklidní. Bude to fajn.
Tobě děkuji za našeho syna a zkušenost, děkuji za to pěkné a děkuji za to špatné. Děkuji žes mi dal díky Oliverkovi smysl. A nejvíce děkuji, že můžu jít svou cestou. A dospěj.
Berte to s rezervou, s Dennisem k sobě momentálně máme opravdu daleko a ty vztahy jsou opravdu ošklivé ale chci ať vidí on i vy, že jsem vděčná, i když často zlá.
Po dlouhé odmlce se hlasím s dalším zmateným článkem. Ale až si uklidím uvnitř sebe a zmatek ve mě se uklidní. Bude to fajn.
Tobě děkuji za našeho syna a zkušenost, děkuji za to pěkné a děkuji za to špatné. Děkuji žes mi dal díky Oliverkovi smysl. A nejvíce děkuji, že můžu jít svou cestou. A dospěj.
Berte to s rezervou, s Dennisem k sobě momentálně máme opravdu daleko a ty vztahy jsou opravdu ošklivé ale chci ať vidí on i vy, že jsem vděčná, i když často zlá.
Komentáře
Okomentovat